Je to pohodlnost, obava nebo dokonce smíření s neúspěchem? Jak je možné že se tak často setkáváme s mladými lidmi, kteří nemají vytyčený žádný cíl, kterého chtějí dosáhnout? Nevzhlíží ani k žádné osobě, která by jim byla inspiraci v životě, v práci ani ve sportu. Co se za posledních několik let tak rapidně změnilo, že ulice a města prořídla od mladých lidí, kteří mezi sebou soutěží, překonávají své limity a neustále posouvají své možnosti dále? Kam dospějeme, pokud už od samého dětství nebudeme znát radost z vítězství a nebudeme si ji umět užít? Pokud nebudeme umět pracovat ani s pocity z prohry, nebudeme se umět poučit s neúspěchu, abychom příště neudělali chybu, nikam nás to neposune. Jestliže nedokážeme překonávat běžné nástrahy života, nedokážeme bojovat za vítězství a nebudeme mít sami sebe pevně pod kontrolou, co od sebe v životě očekáváme? Kam se můžeme posunout, jak můžeme dosáhnout vysněného cíle, když neumíme zvládat sami sebe a své myšlenky?
Příkladem osoby, která se rozhodně nikdy nevzdává je český trialista Vlastislav Kabeláč Čiháček. Ten měl ve finále MČR v trialu defekt, ale i přesto ukázal, jak velkou osobností je. Nemohl se vzdát, když k němu vzhlíží tolik lidí. Nenechal se rozhodit a dojel až do konce, byl inspirací mnoha přítomných lidí.
„Měl jsem menší defekt na prvním skoku sekce 3 ve finále mistrovství ČR. Sekce se kupodivu dala dojet za 0, i přes výskok z rozjezdu bez přední a následující bokovku. Blbý je, že jsem na poslední sekcí 5 píchnul znovu, tentokrát zadní kolo a celkově jsem skončil 3.“, dodal Vlasta Čiháček.
Czech Sport Guru
