Legendární německý tenista Boris Becker si již ve třech letech vzal ze zavazadlového prostoru auta tenisovou raketu svého otce. Celé hodiny tloukl v tenisovém klubu míčky proti stěně. Doma pak proti roletovým okenicím. Otec pošeptal matce „Není velmi povedený“.
V šesti letech ho přijali do tenisového klubu v jeho rodném městě Leimen. O pět let později byl členem mládežnického výběrového týmu Německého tenisového svazu. Podle hodnocení tenisových funkcionářů ho nečekala žádná velká kariéra. Všechny klasifikační posudky o něm byly vždy negativní, protože neodpovídal normám tenisových funkcionářů.
Nevídaná ctižádost a pracovitost
Beckera právě tyto negativní posudky vyburcovaly k nevídané ctižádosti. Chtěl všem dokázat opak. Ve věku 17 let vyhrál finále nejvýznamnějšího světového turnaje ve Wimbledonu. Stal se tak nejmladším vítězem tohoto grandslamového turnaje v jeho historii.
Extrémní koncentrace, díky níž dosáhl mimořádného úspěchu, vedla k tomu, že před svou první hrou na wimbledonském turnaji pozdravil v šatně svého soupeře jen slovíčkem „Hi“. Nic víc. Před zápasem nikdy se svým soupeřem nepromluvil. Pouze jednou se svým krajanem Michaelem Stichem. Výsledek byl: Becker mluvil,Stich vyhrál.
Jasný cíl a schopnost maximálního soustředění
Fenomenální fotbalový brankář Oliver Kahn si vytyčil jasný cíl. “Chtěl jsem se stát nejlepším brankářem na světě. Byla to obrovská vize. Tehdy neskutečně vzdálená. Super-cíl. Ne nějaký mlhavý, ale velmi konkrétní“. Nakonec se stal tři krát nejlepším brankářem světa. Čtyři krát nejlepším brankářem Evropy. Dva krát německým fotbalistou roku.
Za svou největší zbraň v cestě k úspěchu pokládá vysoký stupeň soustředění. Jak říká: „Můj mozek pracuje na nejvyšším stupni koncentrace. Větší soustředění si už neumím představit. Když stojím na hřišti, udělá to – cvak – a já jsem na 100% tady. Jsem stoprocentně soustředěný. Každá hra je malým posledním zápasem“.
Kahn si vyvinul vlastní metodu jak trénovat schopnost koncentrace. Během zápasu nepřetržitě sledoval míč. Ani na vteřinu z něj nespustil zrak. V každém okamžiku hry. Dokonce i v případě rohového kopu pro jeho mužstvo. Tedy v situaci, kdy je míč nejdále od branky. Nenechal zrak ani na vteřinu sklouznout někam jinam. „Mé oči, moje soustředění zůstali na tom malém bílém bodě“.
Buldočí vytrvalost
Úspěšní sportovci prokazují obzvláště velkou vytrvalost. Každý se však ve své kariéře dostane do bodu, kdy osobní výkony stagnují.
Problém bývá, že mnoho z nich reaguje zvýšením tréninkových dávek a snaží se to „přebít“. Riskují tím nechvalně známé přetrénování. Následkem je poté ještě větší snížení výkonu. Důležité je vyzkoušet nové tréninkové metody a překonat tak tyto fáze stagnace, které nevyhnutelně nastanou.
Schopnost učit se z chyb
Albert Einstein kdysi řekl: „Opakovat stále stejnou činnost a čekat jiné výsledky je určitá forma duševní choroby“. Můžeme říci, že to platí v každé oblasti života. Nejen ve sportu. Proto je důležité: experimentovat a zkoušet nové a nové metody. Dokud ta jedna nezabere a nepřinese žádané výsledky. Předpokladem pro chuť experimentovat je, aby člověk neměl strach z chyb.
Je důležité soustředit se na to, abyste dělali to správné. Ne na to, abyste nedělali to špatné.
Úspěšní lidé nejen sportovci se odlišují od těch, kteří se jen pokoušejí zabránit neúspěchu v tom, že ti první se soustředí na úspěch. Ti druzí se koncentrují na to, aby nedělali nic špatného.
Video inspirace 1: Překážky jsou dobrým učitelem…
Pokud nejste připraveni znovu a znovu experimentovat a dělat chyby, úspěchu nedosáhnete. Garri Kasparovříká, že během 20 let, které strávil na špičce světového šachu, byl vystaven neustále palbě kritiky a chvály.
„Vždycky mě to svádělo k tomu, abych negativní myšlenky prostě ignoroval a poslouchal jen ty pozitivní“. Kasparov však zdůrazňuje, že sebekritika je velmi důležitá. Podle něj ani úspěch není jasnou známkou toho, že člověk udělal všechno správně, ale jen toho, že měl štěstí.
„Úspěch málokdy analyzujeme tak přesně jako neúspěch. Naše vítězství rádi připisujeme naší převaze nad soupeřem místo příznivým okolnostem“.
Filozofie nikdy nekončícího sebezdokonalování
Nespokojenost vedla Arnolda Schwarzeneggera k jeho úspěchům ve sportu, ale i v životě. „Věřím, že to co mě vždycky pohánělo bylo, že jsem se necítil dostatečně dobrý, dost rychlý, dost silný. Že jsem toho hodně nedosáhl. Není nic, co jsem udělal, na čem by se nedalo ještě něco zlepšit“.
Video inspirace 2: Poslechněte si inspirativní řeč, která byla vytvořena z projevu Arnolda Schwarzeneggera na promoci University of Southern California, kam byl pozván, aby převzal čestný titul a promluvil ke studentům…
Schopnost udržovat rovnováhu mezi pracovní disciplínou a relaxací
Velmi důležité je však udržovat rovnováhu mezi pracovní disciplínou a relaxací. Oliver Kahn popisuje svůj život takto: „Byl jsem stroj, motor, který pracoval neustále na nejvyšší obrátky. Úspěch se stává drogou. Stejně jako u opravdové závislosti se člověk stále více izoluje od svého okolí. Vše se točí stále rychleji. Člověk je jako křeček v kole“.
Kahn trpěl syndromem vyhoření: „Vyčerpání a únava se staly trvalým stavem. Stálými průvodci jsou bolesti hlavy, strach, napětí, podrážděnost, pocity viny“.
Když se nedostaví úspěch, přichází frustrace. V poslední fázi se objevují pocity zoufalství a marnosti. Vyčerpání přichází už při menší námaze.
Kahn však svůj syndrom vyhoření překonal a dosáhl další fenomenální úspěchy. Dvakrát se stal nejlepším světovým brankářem, třikrát nejlepším brankářem v Evropě a třikrát nejlepším brankářem Německa.
Boris Becker popisuje, jak byl mnoho let závislý na prášcích na spaní. Jinak nedokázal najít klid. „Roky jsem s tím žil. Ke konci jsem se budil uprostřed noci, protože prášky působily jen tři, čtyři hodiny.
Musel jsem spolknout ještě dvojnásobnou dávku“. Bez prášku na spaní už nezamhouřil oka. Před zápasem musel dávku snížit, nebo se o to alespoň pokusit.
Následkem bylo, že už nemohl spát vůbec. Někdy se ráno probudil a nevěděl, kde se nachází.“Ten tlak, kterému jsem byl vystaven, byl nesnesitelný“ říká Becker.
Video inspirace 3: Cesta skutečného sportovce…
Vrcholový sport s sebou nese svá úskalí, hranice,..
…za které se dá velmi snadno sklouznout. Je nesmírně důležité umět najít rovnováhu mezi snahou o úspěch a časem, kdy je třeba vypnout a dobít baterky.
Zdroj: FitCoach.cz