Biografie
JSEM skoro 14-ti letý kluk, který ví, co chce, něco mu Bůh do vínku nadělil, ale za svým cílem si jde léta vlastní dřinou a sebemotivací přes mrtvoly …,
Úspěchy se dostavují, četné nominace, uznání, nabídky i reference … finance však na to, abych mohl přijímat a účastnit se dále ve Světě, což je téměř nezbytné pro realizaci mého přesvědčení „BUDU HOKEJISTOU a BUDU ČESTNĚ REPREZENTOVAT SVOU ZEMI“, … ty sami nepřiletí … rozhodně ne v mém věku…
Moc prosím proto všechny co mohou, či mají, ať již peníze, či kontakty na jiného sponzora, aby mi pomohli s mou obdrženou nominací do Chikaga, kam jsem byl nominován na 9 – 23/12/2017, a to pod výborným trenérem a koučem. Naše možnosti jsou u dna mými letošními cestami … nelituji, bez toho bych do Světa neprorazil …šance by nepřicházely, pokud bych nebyl v povědomí (QUEBEC, KOURMAYER, SAMONIX a MOSKVA).
JAK to tedy se mnou vlastně bylo?
Mamka již mému úspěchu, spolu s tátou a trenéry, jimž jsem zde i v zahraničí doposud prošel rukama také věří a vzpomíná.
V cca 2 letech jsem se probudil a zavelel: „BUDU HOKEJISTA“. Rodiče se pousmáli … nikdo z mých předků nebyl hokejista, i když byli téměř všichni sportovci. Ale přeci jen – vzali mě na stadion, kde se domnívali, že na primitivních brusličkách 2x spadnu, rozeřvu se a pojedeme domů…, ale jak moc se spletli. Ještě ten den mi byli zapůjčeny kraso – brusle, se slovy „Z tebe něco bude … to se pozná“, která vyslovil stařičký, ale proslulý trenér, který již nějaké ty mistry z ČR vychoval, či odeslal Světu a tehdy jen dozoroval zpoza ledu. Trochu měl sice pravdu, po chvilce jsem rejdil po „zimáku“, po pár dnech točil piruetky … pak však velká tečka – šprajcl jsem se „Ted už mohu jít na hokej !!!“, útočil jsem na rodiče – nechtěli… pak jsem dlouho ke zmrzlé výzvě ani nepřičichl.
Až asi v 5-ti letech jsem se dostal se školkou na „zimák“, to byla moje výzva, kterou jsem využil po svém. Později, za pomoci nátlaku trenéra jsem dostal od rodičů svou první šanci, kterou jsem nepustil a nepustím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!.
Pak to šlo velmi rychle. Za cca 1 sezonu jsem doskákal až do extraligového, velkého klubu, kde jsem doposud. Neměl jsem vždy na růžích ustláno, nikdo mi neklestil cestičku,
ale to mě posilovalo a motivovalo dosahovat vyšších a vyšších výkonů.
A JAK JE TO DNES? Mateřský klub jsem nezměnil, i když nabídky, kde mít prostor a např. hrát za starší, stále přichází. Údajně si mě klub moc váží a vidí velmi pozitivně mou budoucnost, i když jsem to zde nikdy dříve nijak nepocítil. Mám skvělého trenéra, Jirku Janouška a jsem rád, že mi nikdy nic nedal zadarmo, nikdy mě nepreferoval a nechával mi dlouho pocit, že jsem průměr … to byl ten největší dar, co mi mohl dát!!!! … já ho přijal jako výzvu.
Je i mnoho dalších trenérů i hráčů, kteří mě zde, i mimo republiku současně předávali své zkušenosti, zvláštní však je, že tito mé víře v hokejovou budoucnost dávali zelenou mnohem dříve.
Nejsem chlubílek ani egocentrista, proto nenajdete letitá portfolia fotek, videí ani ocenění, za mě mluví jen činy, pár suvenýrů a reference, na které mohu později odkázat.
A JAKÝ JSEM HOKEJISTA???????? Odborníci tvrdí, že opravdu komplexně vyjímečný.
Já za sebe??? … případným divákům? ZARYTÝ.
Napovím i potenciálním sponzorům … nehledejte mě na ledu v těle někoho, kdo chce vynikat, či vyniká a je ceněn tím, že čapne puk a bez přemýšlení se žene za „SVÝM“ golem, se slabším týmem uspěje … s profesionáli o puk zpravidla příjde, a to ho rozhodí a nebo je úspěšný jen v určité lajně, která mu sedne … HLEDEJTE vždy týmového dříče, stabilního a silného na jakékoli pozici … kterému udělá radost daleko větší, když vyblbne a pokoří soupeře, třeba i tím, že v jasné své golovce … ,těsně před rozklepaným brankářem briskně a přesně přihraje kolegovi, který z oleje nečekaně „ZAVĚSÍ“.
Hledejte mě v lajně, která neinkasuje, ale boduje i s těžkými soupeři…, vykazuje nasazení. Pro mé příznivce,“na sebe beru výhradní golovou povinnost zpravidla v zápasech, kde tým ne a ne prorazit, kamarádi neuspěli, taktiky selhávají … naštvu se a využiju všech svých předností. A když mi gol a nebo asistenci nezapíší??? To je fuk ….hlavně, že jsme vyhráli.
„BUDU VŽDY VĚŘIT A MAKAT DO ROZTRHÁNÍ TĚLA“
Tom
