David Loukotka

David Loukotka, mistr světa v rychlostních závodech motorových lodí: Zlatá medaile je fajn, ale mnohem víc je vidět lidi, co se mnou jezdí po závodech, jak brečí štěstím

Srdcař, dříč, závodník, trochu šílený hazardér, manžel i otec pětileté Darinky. Čerstvě i mistr světa v rychlostních závodech motorových lodí – Hydro GP. Všechny výše uvedené přívlastky náleží Kralupanovi tělem i duší Davidu Loukotkovi (1980), který s číslem „98“ pokračuje v rodinné tradici „letců“ po vodní hladině. Davide, z pohledu sportovce jste zažil hvězdný podzim. Prozraďte našim čtenářům, co vše se odehrálo? Kvůli covidu všechny závody Mistrovství světa a Evropy byly nejdříve odloženy na podzimní termíny, potom se vše ořezalo na jedno kolové MS obou kategorií, které jezdím (F250, F350). Mistrovství světa F350 se jelo v půlce září v Itálii na Lago di Viverone kousek od Turína. Mistrovství světa F250 se jelo o týden později u nás v Jedovnicích spolu s MS F125 a F500. Vše bylo plné omezení a restrikcí kvůli pandemii. I počet týmů byl bohužel menší než normálně. Ale zaplať pánbůh za to, že se to konalo. A co se týče obsazení závodů, dorazili vaši tradiční konkurenti? Co se týče závodů v Itálii, tak tam byly tři největší hvězdy F350. Všechno to jsou Italové, kteří během léta testovali a ladili novinky. Jen pro zajímavost, Claudio Fanzini vyhrál v posledních dvou letech Mistrovství Evropy i Mistrovství světa v kategorii F350, Alex Cremona je pětinásobný mistr světa a jeho brácha Max, tak ten má asi nejvíce druhých míst v historii, tuším že snad sedm. Takže už jen tihle tři kluci dávají laťku hodně vysoko. Do Jedovnice na F250 bohužel tito tři nedojeli, ale startoval zde Andrea Ongari, který je vicemistr světa z posledních dvou sezón. Oba závody svoji kvalitu určitě měly. A popište nám, jak se ty dva klíčové závody pro vás vyvíjely. Zejména ten zlatý! No, po pravdě, ten zlatý závod začal již tři týdny před startem. Začaly mě bolet záda a z normální bolesti se vyklubal stav, kdy už jsem nemohl chodit ani se pohnout na posteli. Musela pro mě přijet záchranka, zahoukal majáček a odvezl mě do nemocnice. Zde jsem si poležel dvanáct dní, z toho devět bez možnosti chodit. Měl jsem zánět nervu u páteře, opravdu žádná legrace! V pondělí, když už jsem celkem zvládal chodit po chodbě, jsem oznámil doktorovi, ať přichystá papíry, že jdu domů. Ve středu v noci jsme odjeli do Itálie, nejdříve do dílny GRM, kde na nás čekal nový motor. Hned jsme ho začali testovat. Ale spíš než o motor, šlo o to, jak zvládnu řídit loď. Nebylo to úplně ono, ale na druhou stranu ani nic extrémně bolestivého. Následoval tedy přesun do Viverone. Bohužel v pátek a celou sobotu foukal moc velký vítr a nedalo se jezdit. Na neděli byla předpověď o trochu lepší. Ráno jsme stihli kvalifikaci a po obědě se šlo závodit. V první rozjížďce jsem dojel druhý, ve druhé třetí, kousíček od druhého. Zde se bohužel projevil fyzický deficit z ležení v nemocnici, byl jsem rád, že jsem udržel volant. Do třetí, poslední jízdy, jsme šli s tím, že zlato s největší pravděpodobností vyhraje potřetí v řadě Caludio Fanzini a já si to rozdám s Alexem Cremonou o druhé místo. A co se odehrávalo přímo na trati? Od startu letěli oba Italové jako rakety, mě nastartoval motor až na druhý pokus. Oba měli spolu s Němcem Tempelhanem náskok asi pět set metrů. Claudio si jel bezpečně pro titul. Pak se ale ukázalo, co je na těchto závodech krásný, ale i krutý zároveň, končí až odmáváním šachovnicovým praporkem. Claudio zůstal stát a v ten moment jsem si řekl, že to je má poslední šance na titul. Ztrátu čtyř až pěti set metrů jsem stáhnul během dvou kol díky totálně šíleným vlnám a silnému větru. Jednoduše řečeno, mačkal jsem to víc než ostatní! Ty dva přede mnou jsem dojel, předjel a vyhrál! Po třech třetích místech jsme si nadělili titul. Perličkou všeho je, že to byl pro náš team poslední závod v kategorii F350. Kdy tedy jindy vyhrát titul. O týden později jsme přidali stříbro na MS v F250, čímž jsme uzavřeli závody i v této kategorii. Teď už je naše loď nachystaná na cestu k novému majiteli a my už se pomalu chystáme na novou, větší a rychlejší hračku. Co byly Vaše první myšlenky, když už jste věděl, že jste mistr světa? První myšlenka? … No, to snad ani nejde popsat. Jediné, co si vybavuji do chvíle, než jsem držel tu medaili v ruce, že jsem tomu nevěřil. A v podstatě i dlouho potom. Ale v ten moment během vyhlášení výsledků jsem si zpětně uvědomil ty dlouhé roky, tu cestu a co je skryto za tím jediným krátkým okamžikem. To, že jsem se kvůli závodění zadlužil, a to tak, že jsem musel bydlet i v práci. Vybavila se mi ta spousta hodin a dní, co obětují kluci, kteří se mnou jezdí po závodech, pomáhají mi a fandí, a já vím, že jim to naše závodění přináší radost. Vyjevil se mi čas, který nejsem se svojí rodinou. Tohle všechno se vám navalí do hlavy během chvilky. Přál bych tyto pocity všem, kteří dělají nějaký sport, aby to alespoň jednou zažili. Čert vem peníze, nějakou popularitu. V životě jde o zážitky! A určitě hraje i roli v lásce ke sportu rodinná tradice, je to tak? Láska nebo prokletí, záleží na úhlu pohledu. Můj táta jezdil závody od roku 1976 do roku 1992. V této době byl tento sport hodně populární nejen v Československu, ale i tady u nás v Kralupech nad Vltavou, kde se pravidelně jezdilo Mistrovství republiky. Já jsem chtěl závodit už od malička. Dostal jsem se k němu přes lásku k hokeji a svůj dětský sen o tom, jak hraji NHL, ve třiceti ukončím kariéru a začnu závodit na lodích. NHL neklapla, tak jsem začal o fous dřív s loděmi

Z nemocnice pro světový titul! Loukotka byl odhodlaný loď třeba i rozštípat

Ležíte v člunu hlavou dopředu na břiše a po vodní hladině svištíte bezmála dvousetkilometrovou rychlostí. Formule na vodě je pro závody rychlostních motorových lodí, nazývané oficiálně Hydro GP, poměrně všeříkající označení.

Loukotka v Jedovnicích vybojoval stříbro, vítěz půllitrů musel do nemocnice

O víkendu se v Jedovnicích na rybníků Olšovec jelo mistrovství světa v rychlostních závodech motorových člunů. Dvacet lodí si to rozdalo ve třech kategoriích. V nejslabší kubatuře F125 se z titulu mistra světa radoval Estonský závodník Erik Aaslav Kaasik, ve dvěstěpadesátkách zvítězil Ital Andrea Ongari před českým reprezentantem Davidem Loukotkou. V královské kubatuře vybojoval první místo Robert Hencz ze Slovenska.

Brno má šampiona v závodech motorových člunů, Loukotka je mistr Evropy

Brno – Už od šedesátých let minulého století se v Brně píše historie závodů motorových vodních člunů. A v současnosti pozvedá renomé místních závodníků David Loukotka. Jezdec týmu Delfín Brno se stal o víkendu mistrem Evropy v kategorii F-350.

Adrenalin na vodě. Česko má vicemistra Evropy

"Je to splněný sen," říká závodník na rychlostních člunech David Loukotka, který má za sebou jeden z nejúspěšnějších víkendů své zajímavé kariéry....

Mistrovství světa a Evropy motorových člunů: Medaile visely pro Čechy vysoko

Jedovnice – Několik medailových nadějí měla česká reprezentace o víkendu v Jedovnicích při mistrovství světa a Evropy motorových člunů. Na stupně vítězů však nakonec nevystoupal nikdo.

Z Čechů se na Labi prosadil jen Loukotka

Roudnice n. L. – Kdo přišel o víkendu na nábřeží k Labi mezi Roudnicí a Dobříní, určitě neprohloupil.

MotorbootWelt | Berichte | David Loutkotka in der IDM O-350

10 otázek pro… David Loukotka

Pro dnešní den jsme si připravili další rozhovor a tentokrát trošku z jiné branže, než jste u nás zvyklí. :-) Tentokrát David Loukotka! :-) takže čtěte ! Jméno: David Loukotka Přezdívka: Louky kategorie: F250 / F350 start č.: 760 stroj...

FORMULE NA VODĚ - Zlončická drbna

Loukotka.jpg Řev motorů, vůně paliva, rychlost beroucí dech. Co vám to připomíná? Moto GP,

Pražskou náplavku bavila exhibice extrémních sportů

Létající muži nad hladinou, exhibice závodních speciálů i kajutových lodí. Výstava Lodě na vodě již posedmé ovládla břehy Vltavy v centru Prahy. Náplavku zaplnili vystavovatelé z celého světa a přilákali stovky lidí. Návštěvníky bavila hlavně přehlídka extrémních sportů.