Slyšel jsem, že…

9. 6. 2014

… se dějí i prapodivné věci v českém sportu, věci a události, nad kterými zůstává rozum stát, které jsou nejen k pláči, ale rovněž takové, které jsou spíše k smíchu, nad kterými je třeba se s vážnou tváří kriticky zamyslet i nad kterými nezbude než se útrpně pousmát. Prý je to komedie, tragédie, detektivka i horor dohromady, divadlo i cirkus, zkrátka spektákl se vším, co k takovému spektáklu patří. A vlastně i nepatří. Slyšel jsem mnoho poznámek a připomínek, neobvyklých až fantaskních resumé, mnoho faktů, mnoho domněnek a drbů. Těžko si vybrat, když není šprochu, …

… závěr té naší nejvyšší soutěže byl takový nějaký … neobvyklý. Ne, to není to správné slovo. Neočekávatelný. Až bizarní. Že prý se o tom, kdo sestoupí a kdo nesestoupí z nejvyšší soutěže, rozhodovalo někde jinde než na sportovišti, mezi někým jiným než jen, pouze a výhradně mezi soupeřícími sportovci. Že prý mužstva, která nevyhrála hezkou řádku utkání, najednou začala vyhrávat v ten správný čas. Že prý mužstvo A neporazilo mužstvo B čtvrt století, ale najednou, právě když to bylo nejvíce zapotřebí a mužstvu A teklo do bot, zatímco mužstvu B již o nic nešlo (???), najednou že to mužstvo A vyprášilo tomu mužstvu B kožich. To vám byl výkon! No ale nakonec vše dobře dopadlo a zdá se, že všichni jsou spokojení. V nejvyšší soutěži se udržel ten, kdo se udržet měl (a chtěl), a naopak, do nižší soutěže sestoupil ten, komu bylo sestoupit dáno.

… v té naší nejvyšší soutěži de facto o nic nejde, že je vítěz znám ještě před začátkem soutěže, že to z toho důvodu není žádná soutěž a žádné vzrušení a že by takové mužstvo snad raději ani nemělo naši nejvyšší soutěž hrát. Že prý letos už pojedenácté získali titul mistra a v této sezóně dokonce ani jednou neprohráli, ale že z toho ani sami hráči neměli kdovíjakou radost a co víc a hůř, že z toho snad neměli radost ani fanoušci, neboť už si zvykli, že to jejich mužstvo prostě neustále vyhrává a že vlastně ani není důvod jakkoli fandit a jakkoliv oslavovat. Že prý plánovaná velkolepá oslava na náměstí – znáte to: pódium, hudba, slovo, přípitky, pohár atd. – neměla očekávaný ohlas a očekávanou účast, o očekávaném nadšení nemluvě. Že prý se tak nějak uzavřel kruh, neboť se stalo to, že peníze vlastně znehodnotily samy sebe, poněvadž díky velmi bohatému a velmi štědrému sponzorovi se mohlo nakoupit i mnoho drahých a tudíž i dobrých a kvalitních hráčů ze zahraničí, čímž se klub stal v českém sportovním prostředí nadprůměrným a tedy i nedostižitelným. Že prý je to sice hezké, zvlášť když je klub úspěšný na mezinárodním poli, ale pro domácí scénu je sportovně, v tom pravém slova smyslu, nevyužitelným, nemluvě o tom, že klub se stal de facto klubem zahraničním, jelikož přímých aktérů na sportovním výkonu s platným českým občanským průkazem je opravdu poskrovnu. No ale kdo chce kam, … .

… i obyčejné mezilidské vztahy, a to nejen na té profesionální úrovni, nejsou nic extra, nic, čím bychom se mohli chlubit. Že prý třeba když jednou jeden hráč chtěl odejít z jednoho klubu do druhého, z vyšší soutěže do nižší, prostě a jednoduše proto, že už nechtěl být profesionálním sportovcem, chtěl začít civilně pracovat a třeba i studovat, chtěl si začít budovat svoji budoucnost trochu jiným způsobem než profesionálním sportem a sportovat tak jen pro zábavu, tak prý jeho bývalý trenér (taktéž manažer klubu a tiskový mluvčí) ho jeho budoucímu trenérovi … řekněme nevychválil, což je s podivem, jelikož jen pár dní předtím mu telefonoval a ukecával a přesvědčoval ho, aby novou smlouvu podepsal, z čehož jaksi vyplývá, že on sám si ho … řekněme chválil. Že prý už se nemluví o tom, že po celou dobu hráčovi kariéry v tomto bývalém klubu neměl hráč nejen odpovídající podmínky pro trénink a pro působení v nejvyšší soutěži vůbec, že mu tato doba hráčsky nic nepřinesla a že ve zpětném pohledu vše vypadá na ztracený čas, ale že se dokonce neplnily, a dosud stále ještě neplní, některé finanční závazky klubu vůči hráči. Že prý celá atmosféra v klubu nemá s tím opravdu profesionálním sportem nic společného a že prý taková atmosféra není jen cosi ojedinělého. Že prý je třeba se v tomto směru ještě mnoho a mnoho učit a dlouho a dlouho vyspívat, neboť kde nic není, … .

Tak nevím.

Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru

Komentáře

Sportovci

Česká federace Okinawa Karate a Kobudo

Bojové sporty, karate

David Minarik

Fitness aerobic, kulturistika

Ladislav Chmelík

Silniční závody motocyklů

Videa

Human Bowling

Jak při bowlingu doslova převálcovat kámoše

Krabicové šílenství

Hlavně ať jsou prázdné...

Děda hraje fotbal

Těšte se na důchod, tak to všem ukážete