Mnozí sportovní fanoušci jsou nebo byli i aktivními sportovci. A mnozí z těchto sportovních nadšenců již nemohou nebo nechtějí provozovat sport aktivně, přesto se sportu nehodlají vzdát. Zůstávají proto ve sportovním dění alespoň duší. Sledují výsledky a závody, fandí a debatují mezi sebou. Je tu ale i jedno odvětví na první pohled nesportovní, a tím odvětvím je sázení. Položil jsem tedy několik otázek jednomu, chtělo by se říci obyčejnému sportovnímu nadšenci – sázkaři.
Slyšel jsem tě, jak vášnivě debatuješ s kolegou o nějaké sázce na sportovní výsledek. Přiznám se, že mně je toto odvětví cizí. Jak jsi vůbec k sázení přišel a jak dlouho sázíš?
Začal jsem sázet v době, kdy u nás vznikla první sázková kancelář. (1990, pozn. red.) Nejdříve se dalo sázet jen na naši ligu, ale postupem času, i jak vznikaly další sázkové kanceláře, se nabídka rozšiřovala nejen o sporty jako takové, ale i o zahraniční soutěže. No a dnes se dá sázet prakticky na všechno. A jak jsem se k tomu dostal? Dá se říct, že mě zlákaly snadné výhry, poněvadž když jsem sledoval některé zápasy, zdálo se mi, že je snadné vyhrát. Tak jsem začal sázet. Ale dával jsem jen malé částky, což mi ostatně zůstalo dodnes.
Kolik?
Dnes většinou od dvaceti do padesáti korun, jen zcela výjimečně stovku.
Převažuje u tebe jakási potřeba přivýdělku, nebo jde i o trochu toho vzrušení?
To i ono. Samozřejmě chci vyhrát peníze, kdo by nechtěl, a lhal bych, kdybych to popíral, ale především jde o to vzrušení. Řekl bych, že případná výhra je podružná a v první řadě jde o vzrušení z hry.
Dalo by se sázením uživit?
Určitě dalo a znám takový případ. Sázejí se tisíce, byl jsem svědkem dokonce padesátitisícové sázky a slyšel jsem o mnohem vyšších. Podle mě to ale se sportem nemá nic společného, tady už jde o byznys, o pouhé vydělávání peněz. Mám ale kamaráda, který za nízkou sázku, a není to tak dlouho, vyhrál dvě stě tisíc. Měl kliku.
A co ty, jsi v plusu? Vyhráváš? Vrací se ti alespoň vsazené peníze?
Ani přesně nevím, nedělám si statistiky nebo tak něco, ale myslím, že ne. Byly roky, i když moc jich nebylo, kdy jsem vydělal, ale rozuměj tomu tak, že jsem například na každou vsazenou stovku vyhrál dvě stě až pět set. Takže žádné velké peníze. Celkově za ta léta ale myslím, že jsem spíše v mínusu. Opravdu to moc nepočítám. Jak jsem říkal, jde mi více o hru a o vzrušení. Proto taky takové nízké sázky.
Podle čeho sázíš a jak?
Snažím se sledovat nejen výsledky všech zápasů během celé sezony, to je samozřejmě základ, ale i sázkové kurzy na jednotlivá utkání, a to na více sportovních kanálech a na teletextu. Viděl jsem ovšem i sázkaře, kteří stříleli takzvaně od boku, a přesto se trefili. Myslím si však, že je to spíš náhoda. Osobně se tomuto sázení vyhýbám. Jinak sázím jednak na jednotlivá utkání nebo třeba jen na dvě tři, a jednak na balíček vybraných zápasů. Řekl bych, že si sázení v tomto směru nijak nekomplikuji.
Rozumím tomu dobře, že nesázíš na všechny sporty? Třeba na lyžování?
Ano, rozumíš. Sázím jen na míčové, kolektivní sporty. Vlastně sázím jen na fotbal a na hokej, sem tam na basketbal, zato ve více soutěžích jako NHL, NBA nebo Premier League. Ale shodou okolností jsem zkoušel kdysi jednou sázet na skoky na lyžích. Už ani nevím, jak jsem dopadl. Tam ale může být výsledek ovlivněný třeba počasím a to mi jaksi nesedí.
Slyšel jsem o případu, kdy profesionální sportovci vsadili sami na sebe a pak ovlivnili utkání ve svůj sázkařský prospěch. Takže žádný vítr.
Také jsem o tom slyšel a dost mi to vadí. I když nemohu vědět, co je na tom všem pravdy. No ale o tom raději nebudeme mluvit, ne?
Dobře. Sportoval jsi dřív?
Sportoval, a poměrně hodně. Od mládí a dlouho jsem hrál fotbal, později hokejbal. Potom jsem asi deset let dělal zimní otužování.
To zní zajímavě.
To ano. (smích) Víš ale, jak jsem se k otužování dostal? Představ si, že díky mé bývalé tchýni, která se také otužovala. Ale trvalo to dlouho, než jsem vlezl do opravdu studené vody. Člověk musí začínat pomalu, postupně teplotu vody snižovat, nejde to hned a mohlo by to být i nebezpečné.
Ještě sportuješ?
Dnes už ne. Zdraví nedovoluje. I když … vlastně jezdím na kole. Beru to jako samozřejmost, jako vyjížďku do přírody pro radost, takže mi to ani nepřipadá jako nějaká sportovní aktivita. Prostě když mám volno a chuť, jednou dvakrát týdně, dám si tak třicet čtyřicet kilometrů, to mi bohatě stačí.
Banální otázka: Co ti v poslední době udělalo největší radost a naopak, co tě nejvíce zklamalo?
Byl jsem pochopitelně nadšen Olympijskými hrami v Soči, kde mě velice mile překvapili naši biatlonisté. A určitě jsem nebyl sám. Hodně mě zklamali, jak asi tušíš, naši hokejisté. A to ani ne tak výsledkem, jako předvedenou hrou. Vůbec se mi letos nelíbili, jejich nasazení a tak. Nelíbí se mi totiž bezhlavé a jakési automatické nasazování hráčů z NHL. Myslím, že jsou až přehnaně a mnohdy neprávem vyvyšováni nad hráče z naší ligy. Automaticky se předpokládá, že když jsou hvězdami a daří se jim v NHL, že budou i hvězdami v národním týmu. Pohříchu tomu tak vždy není. Myslím, že v naší lize jsou mladí kluci, kteří by byli pro český tým přínosnější.
Právě se hraje play-off hokejové Extraligy. Co říkáš na Pardubice?
Ani jsem nečekal, že se letos tak daleko dostanou, protože celou sezonu nehrály nic moc. Podle mě je úspěchem už to, že se dostali do čtvrtfinále.
No, a když jsme u těch sázek, vsadil sis na mistra ligy?
Ne. Já nikdy nesázím na celková vítězství v soutěžích. Vlastně jen proto, že je to dlouhodobá záležitost a já bych tiket určitě někde ztratil. Podávám si tiket tak maximálně tři dny dopředu, ale většinou ze dne na den. Prostě jdu kolem sázkové kanceláře, a pokud je v příštích třech dnech nějaký zápas, což tedy většinou je, vsadím si. A naopak, když nejdu kolem třeba celý týden, tak si týden jednoduše nevsadím. Ale to se stane opravdu velmi zřídka.
Děkuji za rozhovor.
Ptal se: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru
