V sobotu 19. dubna proběhl v Pardubicích v rámci Mistrovství ČR mužů a žen Vinařský půlmaraton, pochopitelně okořeněný účastí několika Keňských vytrvalců. Nechci zde psát zasvěcenou reportáž o průběhu závodu, o počtu účastníků, o nejlepších borcích a jejich nejlepších časech, o rekordech a podobně, jelikož tyto informace lze nalézt v podstatě kdekoliv. Chtěl bych se pokusit podat zprávu z pohledu diváka, který o maratonu ví jen to, že měří 42 kilometry a 195 metrů (tudíž k výpočtu délky půlmaratonu použije jednoduchý početní úkon), a který považuje maratonce div ne za šílence, neboť on sám by zvládl tak maximálně čtvrtmaraton. Možná.
U startu
I když už během celého dne probíhaly doprovodné závody (in-line, vozíčkáři, koloběžkáři), divák se rozhodl vyrazit až na hlavní závod. Již cestou k místu konání akce divák pozná, že nějaká akce je. Jednak s ním v prostředku MHD spolucestuje nažhavený půlmaratonec i se svým fanouškem (svojí slečnou), a jednak je z důvodu dopravního omezení nucen dostavit se k místu činu částečně také po svých. To už potkává sportovce na každém kroku. Pozná je především tak, že nosí na prsou připevněné čtyřmístné startovní číslo. A poněvadž do startu zbývá půlhodina, navštíví kavárnu, aby se osvěžil. I tady je kupodivu plno sportovců a sportovkyň. Ale už je čas, tak vzhůru ke startovní čáře.
Před startem
Neuvěřitelné množství lidí. Tedy připravených ke zdolání tratě. Je jich snad víc než diváků kolem startu. Závodníci se řadí, protahují se, protřepávají svalstvo na nohou, mávají svým známým, kamarádům a rodinným příslušníkům v řadách diváctva. Z amplionu se ozývá hlas vyzývající běžce k přípravě ke startu a na schodech do divadla nějaká skupina hraje a zpívá Education. Připraveni jsou i diváci a novináři se svými fotoaparáty. Pozór! Tři, dva, jedna – start! Borci se po výstřelu startovní pistole rozbíhají, diváci tleskají. Masa vytrvalců se valí kupředu a divákovi připadá, že je nekonečná. Účast je opravdu hojná. Takže sportsmeni, prozatím nashledanou, zhruba za hodinu se sejdeme u cíle.
Odstartováno
Ale nejdříve je třeba si ho omrknout, aby vůbec bylo místo a aby divák viděl. Ale jo, cíl na Pernštýnském náměstí je dobře přístupný. Dokonce hned vedle je hospůdka. Paráda! Tak šup do ní. Není on to Vinařský půlmaraton? Sklenku vína, prosím. Na pódiu na druhé straně cílové rovinky nějaký muž provádí sabrage, odzátkování lahve šampaňského šavlí. Umí! Ale není dobře vidět. Je třeba změnit pozici. Podle času by mohli mít závodníci za sebou první kolo a běžet zrovinka kolem. Divák se jde proto podívat, běží-li tedy a jak jim to jde. Běží a jde jim to skvěle. Potom ještě procházka po náměstí, čili omrknutí, co se kde v jakém koutku a stánku děje, káva, a už je čas postavit se k cílové rovince a čekat.
Závod
Samozřejmě to u cíle začíná houstnout, ale jedno místečko tam ještě je. Do cíle dobíhají ještě běžci, kteří si naordinovali jen jeden sedmikilometrový okruh. Časomíra právě ukázala jednu hodinu od startu. Za chvíli se dočkáme vítěze. Někdo odchází, divák se posouvá na lepší místo a připravuje si fotoaparát. Taktéž profesionální fotografové odění do vest, ale ti mohou stát přímo proti cílové pásce. Přichází jakýsi hlasatel a staví se téměř doprostřed dráhy, zády k objektivům. Všichni jsou z něj nadšeni. Proč se nepostaví zcela vlevo? Jednak by lépe viděl na trať, a jednak by nezacláněl. Hodina a čtyři minuty. Hlasatel už vidí přibíhat vítěze. Lidé nadšením tleskají, fotoaparáty jsou připraveny. Hodina, čtyři minuty a dvacet čtyři sekundy. Jeden z Keňanů probíhá cílovou páskou. Fotoaparáty cvakají, lidé skandují. Toť dnešní vítěz.
Vítěz
Divák si ještě počká na prvního Čecha s časem skoro tři a půl minuty delším toho vítězného. Za ním potom dobíhá mladík, který je naprosto vyčerpaný a hned za cílovou páskou padá únavou na dlažbu. Konec představení.
V cíli
Vyhlášení vítězů je naplánováno až za hodinu a půl. To už se divákovi čekat nechce a vydává se na cestu domů s pocitem příjemně stráveného přespoledne, třebaže žádný rekord pokořen nebyl. Možná až na závodníky, kteří jsou spíše zdravě zklamaní, to nikomu absolutně nevadí. Ale nedá se nic dělat. Tak třeba napřesrok, v lepších časech.
Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru
