Olympijský rozhovor s Markem Skálou

Na Freeride.cz zveřejnili interview s Markem Skálou, prvním českým freeskierem, který se při premiéře v Soči podíval na Olympiádu. Pohodlně se usaďte a čtěte.

Olympijskej humbuk už sice malinko utichnul, ale my se k němu hodně rádi vrátíme! Není totiž asi lepší důvod udělat s někým rozhovor než s prvním českým freeskierem na Olympiádě! Tím jak všichni víte byl Mário Skála, kterej dovezl 26. místo ze slopestylu v Soči, kam se vydal i se svým kaučem Romanem Daleckým aka Dalasem. Téma našeho rozhovoru je tak úplně jasný: Olympiáda v Soči 2014!

Čís Mari, tak nejprve pochvala za vzornou repre…začneme ale pěkně od začátku. Co se ti honilo hlavou, když si seděl v letadle směr Soči?

Mário: Díky… No celkem jsem se těšil na novej zážitek a na novou velkou zkušenost, ale zároveň jsem z toho byl dost nervózní.

Určitě super zážitkem byl uvítací ceremoniál. Jak to na tebe celý zapůsobilo?

To byl fakt vesmírnej úlet. Nejdřív jsem tam vůbec nechtěl jet, že budu radši v klídku doma, ale jsem rád, že jsem se vykopal dolů do Sochi, protože to bylo fakt super. Samozřejmě mě to i deprimovalo, když jsem viděl obří halu pro 40 000 lidí, která je postavená jen pro uvítací a závěrečný ceremoniál a uvědomil jsem si kolik to celé muselo stát, a že v podstatě to je k ničemu. Jen kvůli jednorázové akci. Každopádně pro mě a myslím, že i pro všechny zúčastněné zážitek na celý život. V TV to asi takový úlet nebyl, ale na živo fakt vesmír….

Teď už ale k samotnýmu závodu. Dal si dvě odjetý pěkný jízdy, takže jak si spokojenej se svým olympijským výkon?

Jsem rozhodně spokojenej, že jsem nespadl! Ale původně jsem měl v hlavě jinou jízdu, kterou jsem předpokládal že dám. Hlavně díky tomu, že na závodech v Copperu v USA byly téměř stejné raily, jako měly být v Sochi. Nakonec ale raily v Sochi byly delší, vyšší a jinak postavený a nebylo to vůbec jednoduchý tam nasázet triky na litry, abyste měli jistotu, že to vždycky dáte. Hlavně první platforma i celkem ta druhá byly fakt těžký. Takže jsem každý den tréninku zkoušel jiný raily a jiný triky, ale trápil jsem se. Skoky jsem původně chtěl right 10, dub 12 a sw 10, ale s tím bych asi díru do světa taky neudělal a ještě bych riskoval, že to nedám čistě, tak jsme se s Dalym rozhodli, že ubereme na trikách a pojedu tak, abych to dal na čistotu. Sice jsem podělal raily a musel jsem pak improvizovat, ale jak říkám, hlavně že jsem nespadl…

Přece jenom i když se řikalo, že to je jen další závod, tak určitě to tak nebylo. Byla velká nervozita na startu?

Na startu samotným už ani tolik ne, ale každý den tréninku i po tréninku jsem byl nervozní šíleně, protože mi to moc nešlo na railech a nevěděl jsem vůbec, co pojedu za raily, a co tam budu dávat. Když se rozjel trénink před závodem samotným dal sem si párkrát kladivo na railech i skocích, tak jsem si řek, že prostě co má se stát, stane se… Hlavně dost jezdců padalo na prvních dvou railových platformách. Včetně těch největší jmen jako je Bobby Brown, tak to mě taky celkem uklidnilo, že to ani pro ně není úplně nejjednodušší.

Hodně se řešila trať, která byla fakt macatá. Jakej byl na ní názor nejen tvůj ale mezi všema riderama?

Trať byla fakt obří. To ale nebyl úplně problém. Problém byl, že skoky byly brutálně vysoký stepdowny a lítal si obrovsky vysoko a kdyby si dal kredenc, tak si dojezdil navždy. To vadilo snad všem jezdcům kromě Zuzičky, která mi řekla první den, že jí to přijde v pohodě a vzápětí na to přišel Gus Kenworthy s Nickem Goepperem a jen: „Ohhh shit it is so hugeeee“. Takže první dva dny brečeli jak lyžaři tak snowboardisti, že je to velký a nebezpečný, tak nám řekli, co všechno změní a samozřejmě nezměnili skoro nic :). Klasika! Ale to podstatný bylo, že vyhrnuli tably a kredence třeba o metr výš, tím pádem se to opticky zmenšilo, a tak jsme místo brečení museli začít mrskat. Nakonec po těch dvou dnech stresu jsem si zvykl a mega jsem si užíval skákání. Bylo každý den hezky, byla super nálada a občas to ani nevypadalo jako trénink na OH, ale jako super pojezd v super parku. Takže jsem si to nakonec mega užil stejně jako všichni ostatní. Skoky byly fakt obří, ale bylo to fakt super si na nich polítat. Každopádně s holkama se moc nemazali. Jelikož ty „menší“ skoky byly třeba o 3m menší než skoky pro kluky. Takže když měl skok table 24m, tak velikost pro holky stejně moc holčičí nebyla. Snad příště…

Co ruští diváci? O slopestyle byl určitě zájem, takže fandili?

Nejvíc! Hlavně Rusákům! Ty měli fakt obří bordel, když dojeli do cíle. U cíle byla obří tribuna plná lidí, takže když si dojel svojí jízdu a dojel si jí čistě, tak si sklidil obří props. Taky mega zážitek!

Jak se z tvého pohledu vydařila olympijská premiéra našeho sportu?

Nejlíp jak mohla! Ještě kdyby byl Henrik Harlaut na podiu, tak by to mohlo být lepší. To je representant našeho sportu jak má být. Srdcař! Jinak myslím, že nejlepší reklama tomuhle sportu, a že se aspoň trochu podařilo tenhle super sport zpopularizovat. Kéž by to šlo takhle častěji… Doufám, že to přinese nějaký nový freeskiery na tomhle malým českým freeski rybníčku.

Jak probíhal tvůj „obyčejnej“ olympijskej den v Soči?

Haha, tak většinou trénink na kopci a pak jídlo, postel, jídlo, postel a rotoped a zas jídlo :). Většinu času jsme s Dalasem trávili v jídelně, kde vařili fakt nejlíp a bylo tam všeho neomezeně!