Neexistuje snad člověk, který by nevěděl, co je to doping. Zkráceně lze říci, že si sportovec něco zobne nebo něco píchne, aby byl lepší než ti ostatní. Slovník cizích slov praví, že je to použití preparátů zvyšujících výkonnost organismu tak, že dojde k neoprávněnému zvýhodnění uživatele před ostatními účastníky soutěže. Z tohoto důvodu, tedy nejen aby byla soutěž korektní, jelikož všichni by měli mít stejné podmínky a použít stejné prostředky, ale i proto, že je doping ve sportu zakázán, existují dopingoví komisaři a dopingová kontrola.
Sportovní fanoušek zná mnoho případů dopingových afér světově známých vrcholových sportovců, neboť se o dopingu hovoří poměrně často. Ale ví také, že dopingoví komisaři mohou přijít na kontrolu i na taková sportovní zápolení, která se v médiích tak často nebo dokonce vůbec neobjevují? Případná dopingová kontrola se totiž může týkat opravdu nečekaně velkého počtu sportovců. Dokonce mohou v profesionálních klubech působit i hráči, třebaže zcela výjimečně, kteří mají civilní zaměstnání a sportují vyloženě pro zábavu. I těchto, ač se to zdá absurdní, poněvadž sportuji-li pro zábavu, nebudu přece dopovat, se dopingová kontrola týká. A jak taková dopingová kontrola probíhá? Vyberu jeden konkrétní případ z průměrně populárního sportu.
Dva dopingoví komisaři oznámí vybraným hráčům na konci zápasu, že budou kontrolováni. Vybírají dva hráče z každého týmu, a to jednoho ze základní sestavy a jednoho náhodně vylosovaného. Stalo se také, že přišli za trenérem družstva hluboko před koncem utkání, aby oznámil určeným hráčů, že budou kontrolováni, ale ten je vyhodil s tím, že hráči se potřebují soustředit spíše na zápas než na očekávanou kontrolu. Bezprostředně po ukončení utkání se tedy všichni vybraní sportovci odeberou do místnosti ke kontrole určené. Tam je pochopitelně již vše připraveno. Komisař vyplní s hráči papíry – jméno a příjmení, jméno trenéra a podobně, ale zejména všechny léky, které hráč užívá. Mastičky nevadí. Sportovní fanoušek by se divil, kolik obyčejných, běžně používaných léků může způsobit pozitivní dopingový nález. Poté dostane sportovec kopii všech papírů. Když je hotová administrativa, čeká se (anebo také ne), až se kontrolovaným sportovcům začne chtít odejít na malou stranu. Je to skoro idyla. Je možné, aby hráči požívali tekutiny, dokonce i pivo, ale všechny jen v omezeném množství, v určité míře, aby se moč příliš nenaředila. Když to konečně na sportovce přijde, nahlásí to komisaři. A zde, dalo by se říct, začíná laboratorní chemie. Všechny nádoby (zde laboratorní terminologii vynecháme) na vzorky jsou zabalené a hráč si je musí sám před zraky komisaře rozbalit. Potom jde i s komisařem na toaletu a, neustále před zraky komisaře, se musí vymočit do určené nádoby. Minimální množství je 90 ml. Když se určené množství nepovede na poprvé, vrací se zpět do místnosti a opět se čeká. Nemusí se začínat znovu, ale stačí již jen doplnit do požadovaného objemu. Až se tak stane, pokračuje se ve zkušební místnosti. Sportovec, opět vlastníma rukama pod dozorem komisaře, musí rozbalit dvě skleněné nádobky, které jsou zapečetěné (něco jako kolek na cigaretách) v jakémsi boxu vyplněném polystyrenem. Tyto nádobky jsou označeny „A“ a „B“ („áčko“ jde automaticky na vyšetření, „béčko“ jde na rozbor jen s písemným souhlasem hráče). Sportovec musí, jak jistě tušíte – vlastníma rukama pod dozorem komisaře, svůj vzorek do zkumavek či baněk přelít, a to opět do určeného množství, zajistit víčkem, vložit do polystyrénové přepravky a zapečetit. Toť celá procedura a hráč může odejít. No, vlastně konec tak úplně není. De iure kontrola končí tím, pokud je tedy nález negativní, že sportovci přijde elektronická zpráva o výsledku.
Jen výjimečně se vše odehraje rychle a bez čekání. Tento konkrétní případ například čekal hodinu a půl, ale stalo se, že sportovec čekal i čtyři hodiny. To je nepříjemné zejména tehdy, je-li taková dopingová kontrola takzvaně venku, na území soupeře, neboť musí čekat všichni členové týmu, jelikož se většinou jezdí autobusem. A malá perlička na závěr: jeden sportovec měl takové zábrany, že se za žádnou cenu nechtěl vymočit před zraky dopingového komisaře. Ten mu nakonec povolil výsadu samoty, ale onen sportovec se musel nejdříve zcela svléknout, aby neměl možnost ve sportovním oděvu skrýt falešný vzorek.
I takové mohou být radosti sportovcovy.
Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru
