Když se řekne profesionální sportovec, mnoho lidí, ne-li všichni, si okamžitě a automaticky představí někoho, kdo patří mezi nejlepší hráče kanadsko-americké hokejové ligy nebo španělské fotbalové ligy, kdo je mistrem světa nebo olympijským vítězem, o kom se pravidelně a často mluví a píše v médiích, zkrátka představí si hvězdu ne nepodobnou hvězdám filmu nebo populární hudby, hvězdám šoubyznysu. A není daleko od pravdy, poněvadž sportovci, ale i sport ve své podstatě v těchto vyšších sférách, se hvězdám šoubyznysu velice těsně přibližují a sport sám o sobě se šoubyznysem stává. Takoví sportovci se stávají reklamními tvářemi nebo osobnostmi zaštiťujícími různé akce nejen sportovního charakteru, jako je například charita, a nezřídka se vyjadřují i k oblastem společenského života či světového dění, které nemá se sportem nic společného, a jejich slova mohou mít určitou váhu. Existují však také sportovci, profesionální sportovci, kteří jsou, abych tak řekl, docela obyčejnými občany. A těch je drtivá většina.
Sportovec je totiž naprosto normální povolání jako každé jiné, třebaže ne tak početně zastoupené jako povolání jiná. Označit kohokoli za profesionála neznamená, že dotyčný je sportovec, profesionálem je každý člověk vykonávající nějakou profesi, i když se dnes tímto označením chápe především sportovec nebo člověk, který svou profesi vykonává na vysoké odborné úrovni. Někdo je pekařem, někdo bankovním úředníkem, no a jiný pracuje jako sportovec. Má uzavřenou smlouvu, která má všechny aspekty každé běžné pracovní smlouvy. Sportovec za dohodnutý finanční obnos se zavazuje, že bude chodit do práce – na tréninky a na utkání, že bude práci vykonávat – trénovat a hrát například fotbal, že bude dodržovat určitý pracovní režim – za doping dostane trest stejně jako řidič za alkohol, že bude dbát o své zdraví apod. Stejně tak zaměstnavatel, klub nebo majitel klubu, se zavazuje, že svému zaměstnanci / sportovci vytvoří podmínky pro jeho práci – že dostane v dohodnutý termín zaplaceno, že mu poskytne prostor pro odpočinek a relaxaci a zdravotní zabezpečení, že mu umožní se dále vzdělávat atd.
Sportovec, stejně jako každý jiný zaměstnanec či pracující člověk, musí myslet i na budoucnost. Je-li to totiž onen obyčejný sportovec, který se nikdy neobjeví na televizní obrazovce, protože buď není tak výjimečný a patří mezi tisíce ostatních sportovců, nebo jeho sport není natolik mediálně známý či mezi sportovními fanoušky nepříliš populární, většinou se během své sportovní kariéry není schopen hmotně zabezpečit. Navíc pro případné budoucí zaměstnavatele z nesportovní oblasti je takový bývalý sportovec nevhodným kandidátem na pracovní pozici, poněvadž doba jeho sportovní kariéry je brána jako doba na úřadu práce – zcela bez praxe. Nezbývá tedy takovému sportovci než využít dobu své kariéry nejen ke sportování, ale i k sebevzdělávání. Oproti ostatním zaměstnancům má přece jen malou výhodu v tom, že jeho pracovní doba není tak dlouhá jako běžný pracovní týden. Někteří sportovci se vzdělávají mimo sportovní obory, jiní plánují u sportu zůstat třeba jako trenéři, manažeři, rozhodčí apod. Neocenitelnou výhodou sportovce je, získá-li nějaké zahraniční angažmá a může se tak zdokonalit v nějakém jazyce, mnohdy i v několika jazycích.
Jak vidno, sportovec je člověk jako každý jiný, docela obyčejný člověk se svými radostmi i starostmi. A tak jako každý člověk, rovněž i sportovec může mít vztah ke své profesi různý. Pro někoho je sport celý život, je to jeho záliba a životní náplň, pro jiného to může být pouze zdroj příjmů jako v kterémkoli jiném povolání, které člověk provozuje jednoduše proto, že tak vyplynuly jeho životní cesty, nebo že zkrátka nic jiného neumí.
Na ulici či jinde na veřejných prostranstvích sice často nepotkáváme sportovce velkých jmen, a když už, jsou ve většině případech obklopeni fanoušky žádajícími autogram, novináři nebo dokonce ochrankou, zato stoprocentně každodenně potkáváme ty bezejmenné, anonymní. Mluví-li se proto někde o sportovcích, o profesionálních sportovcích či krátce jen o profesionálech, uvědomme si, že se nemluví jen o těch velkých, úspěšných a slavných jménech, ale také o nemalém počtu těch méně úspěšných, známých jen minimu fanoušků a sportovních nadšenců, o těch, kteří neměli dostatek talentu, píle nebo jen pouhopouhého štěstí, aby dosáhli vrcholu, a kteří si za svoji každodenní práci vydělají stejně nebo jen o trochu více jako většina z nás. Život mnohého profesionála, ačkoli tomu možná někdo neuvěří, je velice podobný tomu našemu. Proto mu není zas tak mnoho co závidět.
Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru
