Co tedy mohl divák vidět a slyšet tehdy a co může vidět a slyšet dnes? A nebudeme mluvit o tom, že častým poznávacím znakem současného basketbalisty je krom výšky výrazné tetování. Nuže, divák si mohl být jist, že když z hlediště něco zakřičí (rozuměj: „Jak to hraješ, dobytku!“), že mu hráč porozumí, vnímá-li ovšem diváckou kulisu, že hráči jsou v drtivé většině odchovanci klubu. Dnes nemá šanci. Sice křičí, ale minimálně čtyřicet procent hráčů mu stejně nerozumí. Je vlastně zvláštní, že jsem dosud neslyšel křičet diváky na hráče anglicky. Dnes tedy může na palubovce uvidět hráče ze všech koutů světa.

Také už neuslyší z žádných úst to staré dobré české „košíková“. Dnes se hraje výhradně basketbal. A už není první liga (dnes je první ligou u nás označena druhá nejvyšší soutěž – škoda že tento „posun“ nenastal i v kvalitě). Dle amerického vzoru NBA se nejvyšší soutěž nazývá NBL (Národní basketbalová liga) s dodatkem hlavního sponzora. Totéž platí i o jménech klubů. Hlavní je uvedení sponzora a pokud možno co nejatraktivnější, nejzajímavější jméno. Tytam jsou doby, kdy basketbalový klub hrál de facto po celou svoji historii pod stejným názvem a byl tak snadno identifikovatelný. Dnes identifikujeme kluby spíše podle měst, ve kterých působí.

I samotný herní prostor a pravidla začali doznávat změn. Mizely dřevěné desky a pevné obroučky (případně nefunkční ohebné) a nahrazovaly je desky plexisklové s dokonale flexivními konstrukcemi obrouček. Začalo se rovněž střílet za tři body. Obojí je dnes samozřejmostí dodávající hře na atraktivitě. Dříve při rázném zasmečování do koše hrozilo buď vylomení obroučky, nebo „vysypání“ desky. Dnes je toto spíše výjimkou, dnes se lze na obroučce krásně houpat. No a nepodstatnou změnu doznal také tvar tzv. bedny, vymezenému území pod oběma koši. Estetickým zásahem je rovněž úprava herního času z dvakrát dvaceti minut na čtyřikrát deset a ostatní nepatrné změny pravidel, jako třeba systém házení trestných hodů.

Tak to byla samotná hra. Ale co mimo samotné utkání? Co ta kaše kolem, která se zápasů bezprostředně netýkají a která byla dříve nemyslitelná? V prvé řadě nesmíme pominout internet, na kterém lze sledovat jakékoliv utkání z pohodlí domova, můžeme navštívit stránky klubů a dovědět se prakticky cokoli nejen o hráčích. Můžeme si koupit dresy a různé propagační předměty včetně sběratelských kartiček hráčů. S některými hráči či členy realizačního týmu je dokonce možné komunikovat prostřednictvím sociálních sítí. A na mnohé jsem určitě zapomněl.

Potom jsou tu osobní zážitky během průběhu celého trvání sportovní akce, aby divák nemusel jen sedět a čekat, až se bude na palubovce něco dít. Pomineme-li obligátní stánky s občerstvením a dnes již samozřejmou a pravidelnou, byť jednorázovou exhibici All Stars Game, na palubovce nás již nepřekvapí sehrané a secvičené skupiny roztleskávaček předvádějících rozličné pohybové kreace v rytmu hudby. Někde divákům nabídnou i světelnou show během oddechových časů týmů (ČEZ aréna Pardubice). Divácky atraktivní jsou přestávkové soutěže o ceny, kdy vylosovaní či náhodně vybraní (roztleskávačky házejí mezi diváky míčky) diváci házejí na koš a pokud se trefí, získají například dárkový koš nebo i televizní přijímač, to v případě, trefí-li se z čáry trestného hodu případně z poloviny hřiště. A trefit se to dá.

Nakonec je tu něco, co přímý divák vlastně okamžitě ani ocenit nemůže. Aktivita hráčů a klubů v charitativní a osvětové činnosti, počínaje jednotlivými kluby, kdy například hráči navštěvují děti v nemocnicích a přinášejí jim dárky, přes návštěvy škol, ve kterých diskutují se žáky a odpovídají na jejich dotazy třeba na to, jaké je to být sportovcem, neboť není hráč jako hráč, až po akci České basketbalové federace Každý koš pomáhá, která dlouhodobě pomáhá lidem ve složité životní situaci. Toť změna zásadní.

Přejme sportu, aby všechny další změny v něm byly jen k lepšímu.

Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru

Sobota 29.3.2014 13:45, nejvyšší čas připravit si věci a vyrazit na zápas. Z domu odjíždím něco kolem druhé, tak abych stihl být hodinu před zápasem v Dobraticích, což je asi 25 km od mého bydliště. Cesty jsou při sobotě krásně průjezdné a já dorážím něco kolem 14:30 na místo konání zápasu.

Mé první kroky míří do kabiny rozhodčích, kde se potkávám se svými dvěma kolegy. Prohazujeme pár slov a čekáme, až nám vedoucí týmů donesou vyplněný a podepsaný zápis o utkání. Jak již je tady na vesnicích zvykem, zápis přichází s mírným zpožděním než by měl, avšak dostatečně včas na to, abychom mohli na čas zahájit utkání.

15:25 vycházíme z kabiny a míříme na hřiště. Zkontrolujeme hráče, brankové sítě a pozdravíme diváky, však to znáte z televize. Dnes jsem asistent rozhodčího číslo 2, a proto zaujímám pozici na „lajně“ naproti střídaček. Mé hlavní úkoly? Bedlivě hlídat ofsajdy, auty a být nápomocen hlavnímu rozhodčímu.

Kolega fouká do píšťalky a utkání začíná. Po prvních seznamovacích dotycích s míčem vytváří domácí fatální hrubku po nedorozumění stopera s brankářem a výsledkem je první gól v jejich síti. Diváci kroutí hlavou a nevěří svým očím. Hosté v prvním poločase přehrávají domácí a přidávají další branku. Poločas končí za stavu 0:2! Špatný stav pro domácí, první celek tabulky.

Po poločasové přestávce přichází první střídání u domácích. Jak se později ukáže, velmi dobré střídání. Druhý poločas začíná a domácí se ihned hrnou do útoku. První vážnější akce a je z toho snížení na 1:2. Povzbuzení hráči domácího celku se ženou za vyrovnáním a to se jim daří. Ba co více, během 15 minut otáčí vývoj utkání a stav je najednou 3:2. Při třetím gólu domácích nastává první horká chvilka i pro mě. Hosté přesvědčeni o ofsajdu zůstávají stát, jenže skórující hráč si nádherně vyběhl zpoza obrany a o ofsajd se tudíž jednat nemohlo.

Po pár minutách přichází domácí s další akcí a hosté opět reklamují ofsajd. Balón se odrazil k hráči, který se zdál být za obránci, ale bohužel pro hosty se asi metr ode mě zapomněla „desítka“ a ofsajd proto opět nesignalizuji, 4:2! Hosté usoudili, že je zle a tak se snaží o snížení. Tři, čtyři minutky a hlavní rozhodčí píská penaltu! I přes protesty domácích, oprávněně. Obránce jednoznačně stáhl útočníka v pokutovém území a tak si hostující hráč staví balón k pokutovému kopu. Střílí, a je to 4:3. Jiskřička naděje pro hostující celek.

Do konce zápasu zbývá nějakých 20 minut a hostům dochází síly. Toho využívají místní hráči, přidávají dvě branky a s 90. minutou končí utkání za stavu 6:3. Fanoušci se s domácími radují, rozmrzelí hosté mizí v kabinách a my s pocitem dobře odvedené práce odcházíme ze hřiště.

Po zápase přijdou kapitáni a hlavní pořadatel ještě jednou podepsat zápis o utkání, nám jsou doneseny nějaké ty klobásky, osprchujeme se a každý vyrážíme zpátky tam, odkud jsme přijeli.

A kdo byl hráčem utkání? Samozřejmě domácí hráč, který nastoupil na začátku druhé půle. Vsítil hattrick a díky němu si domácí pojistili první místo v tabulce.

Autor: Lukáš Podleśny pro Czech Sport Guru

Samozřejmě zde mluvíme o fotbale v těch nejnižších soutěžích. Je zajisté příjemné posezení v pohodlném křesle před televizní obrazovkou u přímého přenosu utkání Ligy mistrů s bohatým občerstvením na stolku před sebou. Kolikrát však takovýto fanoušek navštíví během jedné sezony živé fotbalové utkání? Že to nemá úroveň? Že se na to nedá dívat? Taková hrůza to snad není (zkus se, fanoušku, postavit na hřiště, he?). Takže fanoušku, neseď doma a vyraz ven! Nikoli kritizovat nebo srovnávat, nýbrž pobavit se, ale rovněž podpořit tu partu sportovních nadšenců, která se kolem takových soutěží motá. Jednak svojí přítomností, svým zájmem, a jednak vskutku směšným vstupným. A co se týká občerstvení, zkušenost praví, že o ně opravdu není nouze.

Fanoušku, vyraz na fotbal! Vyraz sám nebo třeba s rodinou, vždyť jaro je již v plném proudu. Ber to jako výlet, jako relaxaci, jako příležitost trochu protáhnout svoje tělo. Jsem přesvědčen o tom, že není zrovna nepříjemné sednout jednoho víkendového slunečného odpoledne na kolo a vyšlápnout odpočinkovým tempem do přírody, na klidem obklopené vesnické hřiště, po kterém se dvaadvacet dobrovolníků honí za kulatým nesmyslem. I tady lze vidět nasazení hráčů s touhou po vítězství, i tady lze prožít emoce, zklamání i radost. A co teprve ta specifická divácká kulisa roztroušená u zábradlí kolem hřiště, od maminek s kočárky s budoucími fotbalisty po džentlmeny dříve narozené, kteří dovedou dění na trávníku svérázně komentovat.

Nedávno jsem slyšel názor jednoho fanouška, že lepší než Gambrinus liga v televizi je čtvrtá třída na živo. Pochopitelně tím nechtěl srovnávat rychlost střel, vedení míče nebo přesnost přihrávek. Chtěl jen upozornit na neopakovatelný fakt bezprostřednosti jakéhokoli živého sportovního klání. Nemusí se tedy jednat pouze o čtvrtou fotbalovou třídu, vždyť i na nejvyšší soutěž chodí lidé, byť je to jen nepatrný zlomek z celku, z té obrovské fanouškovské rodiny. A snad právě proto chtěl poukázat na atmosféru čehosi v mnoha směrech neopakovatelného (asi jediná nevýhoda oproti televizi, neboť stačí na kratičký okamžik mrknout mimo hrací plochu a potěšení z gólu je navždy ztraceno) a jedinečného, včetně dejme tomu závěrečného setkání s hlavními aktéry u pěnivého osvěžení a následným radám, jak to vlastně měli hrát.

Chtělo by se říci: Fanoušci ze všech koutků země české, vyrazte na fotbal a neseďte jen u té hrací placičky nebo případně ještě bedýnky! Protáhněte svá líná a pohodlná těla, nadýchejte se čím dál vzácnějšího čerstvého vzduchu, potkejte pár známých, které jste dlouho neviděli, poškádlete třeba i své nervy, ale především – užijte si fotbalového mače se vším, co k němu v dobrém slova smyslu patří.

Autor: Josef Sedlák pro Czech Sport Guru

Ilustrační foto
Jan Handrejch, Právo
Slavia při prvním startu v pohárové Evropě po pěti letech švýcarského soupeře jasně přehrála. Aktuálně druhý tým česko-slovenské interligy od počátku potvrzoval roli favorita, už v prvním poločase zlomil odpor soupeře osmigólovou šňůrou od stavu 10:6 a domácí trenér Tomáš Hlavatý mohl začít dávat větší prostor lavičce.

Odveta začne v neděli rovněž v 11:00. Do Vyzývacího poháru je přihlášena také Poruba, jež byla nasazena rovnou do osmifinále.

Vyzývací pohár házenkářek – úvodní utkání 3. kola:

Zdroj: www.sport.cz